Ráda bych vám napsala pár řádek o diktátech. Vím, že je děti nemají rády, i doma je nerady píšou. Podle mého názoru jsou pro děti velmi důležité a nezastupitelné. Nejenom, že rozvíjejí sluchové vnímání, učí analýzu a syntézu slov, ale rozvíjejí i soustředění a učí děti pracovat s chybou. Proto na vás apeluji, abyste doma s dětmi diktáty psali a trénovali hodně často. Stačí dvě, tři věty denně.Při diktátu mluvte nahlas, artikulujte, natahujte dlouhou samohlásku až nepřirozeně. Např. mááááslo… Připomeňte dětem na jaký pravopisný jev diktát bude. Např. na ú,ů, na tvrdé a měkké souhlásky… Upozorňujte je na jevy, které děti ještě neprobíraly např. vyjmenovaná slova. Samozřejmě, pokud na jev upozorníte a dítě ve slově to napíše špatně, je to chyba. Takhle procvičujete pozornost a to jak vás dítě poslouchá a vnímá. Po napsání diktátu je třeba, aby si dítě diktát po sobě pečlivě přečetlo.

Zábavné diktáty:

Běhací diktát. Napište věty na lístečky a rozmístěte po pokoji. Dítě běhá po pokoji, hledá lístečky a zapamatuje si větu a běží ji napsat do sešitu. Lístečky ze stanoviště nesmí brát. Pokud větu zapomene, jde se znovu podívat.

Tryskodiktát. Diktujte relativně rychle, jde jen o procvičení rychlého psaní. Děti se ale přece jen snaží psát bez chyb, ale chyby tam určitě mít budou. Pak společně proberte jednotlivé jevy a odůvodněte jednotlivé jevy.

Výměna rolí. Dítě ať vám diktuje, vy udělejte chyby. Dítě pak chyby opraví. Možná se dozvíte i něco navíc, třeba to, jak to u nás ve třídě při diktátech vypadá. Ať vám ukážou, jak to učitelka diktuje, co si říkáme před diktátem, jak je nabádám, aby si všechno zkontrolovali. Možná se i pobavíte. 🙂