Při čtení se děti samy známkují, říkají co se jim nepovedlo, ostatní také říkají známku, kterou by danému jedinci dali. Známku musí obhájit, vysvětlit proč by danou známku dali. Samozřejmě konečné rozhodnutí je na mně. Chtěla bych, aby se děti nepodceňovaly, ale ani nepřeceňovaly.

Stále bojujeme se zapomínáním. Děti nemají sešit, doma zjistí, že ho měly v tašce. Nacvičte s nimi…vyndej čeština školní, vyndej diktáty…Já sama si zapomínání dětí eviduji a opravdu nerada bych dávala v pololetí někomu kázeňský postih.

Při plavání všechny děti plavou, plavání se jim líbí.

O přestávce jsem opravovala sešity a naše paní speciální pedagožka mně koukala přes rameno. Děti chválila, jak krásně píšou. Tak jsme měli z pochvaly všichni radost. 🙂

Při hodinách jsou některé děti nepozorné. Já je chápu, že to vždycky není zábavné, ale je to nutné. Velice málo pracujeme ve skupinách, hry děláme občas. Všechno stagnuje na chování. Každou hodinu máme zkrácenou tím, že řešíme co se stalo na WC, na chodbě…

Abych si stále jen nestěžovala, musím říct, že většina dětí se mnou komunikuje rádo, ukazuje se, že s nimi mohu i zažertovat, jsou empatické. Některé děti mně říkaly, že už si samy čtou web. To je bezvadné. Dneska dokonce i některé děti reagovaly na můj včerejší příspěvek. Děkuji vám, rodičům. Chování dětí k našemu malému „zlobilovi“se dneska změnilo. Kluci si s ním hráli, snažili se. Měla jsem radost a děti také. Prosím, abyste jim to stále připomínali, a aby ho vzali mezi sebe. Samozřejmě ubližovat se nikomu nesmí. S dětmi jsem se domluvila, že daný chlapec už nebude pod mým neustálým dozorem, že bude moct hrát si s dětmi. Tak snad nám to vydrží. Já určitě budu poblíž a situaci monitorovat. 🙂